Lužické hory nabízejí turistům pestrou paletu zajímavostí. Během 22 km uvidíte lidovou architekturu ve vesničkách, skalní bránu a zříceninu hradu Milštejn, pozůstatky ČS opevnění a bizarní skalní útvary skryté v lesích.
Výchozím bodem výletu je odstavné parkoviště v Stožeckém sedle, které se nachází na frekventované silnici z Rumburku do Nového Boru. Kousek nad parkovištěm je Stožecké sedlo. Od něj se vydáme po modré 2 km směr „Nová Huť“. Značka vede podél již zmiňované silnice. Naštěstí se jí můžeme vyhnout tak, že přejdeme na její druhou stranu, kde je asi 20 m od silnice vedena běžkařská stopa souběžně se silnicí. Protože se jedná o klesání /2/ přijedeme za chvíli k Nové Huti. Od rozcestí pokračujeme po zelené směr „Rousínov“ 5,5 km (možnost k žel. stan. Jedlová 400m). Prvních 500 m musíme ještě jet podél levé strany silnice až zelená odbočí do lesa. Převážně mírným klesáním /1-2/ pojedeme až do obce Rousínov, kde se nachází řada roubených lidových staveb. Budeme rovně projíždět obcí až k Rousínovu, kde odbočíme vlevo po červené směr „Milštejn“ 3 km, Nádrž Naděje 5,5 km, „Horní Světlá“ 7 km. hned za obcí vystoupáme asi 300m do prudšího kopce /2-3/ a hned zase sjedeme na jeho druhou stranu /2-3/. Tím se dostaneme do údolí Kohoutího potoka, kterým vede proplužená lesácká cesta až po zříceninu hradu Milštejn. Tak jako většina jiných hradů se i tento nachází na vyvýšenině. To znamená, že budeme muset k němu vytrvale stoupat. Zprvu jen mírně /1-2/, ale závěrečných 500 m je už pořádný kopec /2-3/. Tato námaha se Vám ale určitě vyplatí, protože toto místo patří k těm nejatraktivnějším z celé trasy. Ze samotného středověkého hradu, postaveného v 13.až 14.stol., se toho moc nedochovalo, ale pískovcový skalní masív, na kterém byl hrad postaven, za pozornost určitě stojí. Od Milštejna pokračujeme stále po červené. Kousek budeme ještě stoupat a pak už nás čeká zasloužený 2 km sjezd až k Nádrži Naděje. Za Nádrží naděje se nám bude hodit energie ušetřená sjezdem k stoupání /2-3/ až na začátek obce Horní Světlá. Horní Světlá je velmi malebná horská ves se spoustou zachovalých roubených staveb. Z ní pokračujeme stále po červené 1 km nahoru /2/ k Chatě Luž. Ta je vyhledávaným a oblíbeným cílem českých i německých turistů. Nepochybně k tomu přispívá dobrá kuchyň a obsluha. Po případném občerstvení pokračujeme po červené 3,5 km podél česko-německé hranice k „Pod Ptačincem“. Cestou si musíte stále hlídat značení, ať se omylem nevydáte na některý z německých běžkařských okruhů. Pěknou hřebenovku ukončíme sjezdem /2/ k místu Pod Ptačincem, kde odbočíme vlevo na modrou směr „Pětikostelní kámen“ 2,5 km. Mírným stoupáním projedeme kolem pískovcové skály Vrabčí kamen a začneme výrazněji stoupat /2/ po úpatí Pěnkavčího vrchu. Až doposud jsme byli především v jehličnatých lesích, nyní pojedeme až k Pětikostelnímu kameni v hustém bukovém lese. Krátkým, ale prudkým /3/ sjezdem přijedeme na místo Pětikostelní kámen. Ten se nachází asi 100 m vpravo od rozcestí a nabídne nám letecký pohled dolů do údolí. Pak už nás čeká jen 0,5 km dlouhý sjezd /3/ úzkou úvozovou cestou až do Stožeckého sedla, kde náš výlet končí.
