Dobrodružný výlet nás zavede do dvou skalnatých údolí – Načetínského a Telčského potoka, sbíhajících se v místě bývalé sklářské obce Gabrielina huť.
Trasa začíná v malé pohraniční vesničce Kalek, jejíž historie se datuje již k r. 1555, kdy byla součástí panství Červený Hrádek. Dominanta obce, kostel sv. Václava z r. 1722, je nyní v dezolátním stavu. Přesto má tato horská obec umístěná uprostřed nekonečných lesů a luk své podmanivé kouzlo.
Vycházíme od rozcestí Kalek - penzion U Vítků po zelené značce údolím Načetínského potoka směr „býv. Gabrielina huť“ 7,5 (8) km. Lehce klesáme /1-2/ bohužel po rozbité cestě, kterou se ještě po katastrofických záplavách z léta 2002 nepodařilo uvést do původního stavu. Cesta vede skalnatým kaňonovitým údolím těsně podél divoce se valícího Načetínského potoka a ČR/N hranice. Po levé straně vede silnice z Rübenau do Olbernhau a po naší straně se ze skalnatých strání vrcholu Kladivák (753,1 m) postupně vlévají do Načetínského potoka další přítoky jako je Luční, Kovářský a Malý potok.
V místě bývalé Gabrieliny Hutě se sbíhají dvě hluboká údolí při soutoku Telčského potoka s Načetínským, který dále pokračuje kolem obce Brandov do Německa. V tomto místě se z informační tabule u rozcestníku býv. Gabrielina huť – zaniklá obec dovíme více o smutné historii této obce. Gabrielina huť byla založena v r. 1632, v r. 1778 zde byly postaveny hutě s vysokou pecí a později i papírna. Po r. 1870 byly zavřeny hutě a o 24 let později vyhořela papírna. Před nařízením z r. 1945 o vystěhování všech Němců čítala obec 122 obyvatel a měla 15 domů, v r. 1959 byla obec zbořena.
Mírnějším stoupáním /1-2/ pokračujeme po modré značce kolem rybníka a nepatrných zbytků zaniklé obce nádherným údolím Telčského potoka. Jdeme střídavě po obou březích a musíme v místech stržených mostů po záplavách překračovat řeku, která je naštěstí plná velkých balvanů, po kterých se dá snadno přejít suchou nohou. Asi po 2 km se před námi otevře široké údolí, z jehož stran na nás někdy pokukují různě velká skaliska.
Prosluněným údolím dojdeme k rozcestí Telčský potok (712 m), kde odbočíme vpravo po neznačené silničce směr “Kalek” (rozcestí) 5 km. Nyní si odbudeme první a zároveň poslední výraznější stoupání /2/ našeho výletu na vrchol Strážce (824,8 m).
Dále již půjdeme mírně zvlněným terénem /1-2/ obklopeni typickou krajinou pro Krušnohorské náhorní planiny, kterou tvoří střídání lesů, luk a pastvin. Zejména mokřadní louky vynikají velkou druhovou pestrostí kvetoucích rostlin, najdeme mezi nimi i několik druhů vstavačovitých rostlin a pro Krušné hory typický a nyní masově rozšířený koprník štětinolistý. Kousek pod vrcholem míjíme Volárenský rybník po boku s bývalým pískovcovým lomem a turistickým odpočívadlem. Zpět do Kalku sejdeme /1-2/ kolem nepřehlédnutelně se tyčící zříceniny kostela s hřbitovem, obehnaným novou bílou zdí, zvěstující snahu vrátit kostelu svou alespoň částečně původní tvář.
