V panenské krajině Labských pískovců se nedaleko Děčína majestátně vypíná naše nejznámější a nejvyšší stolová hora - Děčínský Sněžník. Tato okouzlující dominanta se především díky své rozlehlosti a úžasnému výhledu řadí mezi ojedinělá místa i v evropském měřítku. Věhlas tohoto turistického cíle se šíří již od roku 1864, kdy zde byla postavena kamenná rozhledna a následně i hostinec a turistická chata.
Ideálním výchozím bodem pro tento dobrodružný výlet je obec Sněžník.Tato horská víska, jejíž historii poznamenal i tábor francouzských zajatců za II. světové války, nás dnes mile potěší svým pohostinstvím. Auto tak můžeme zaparkovat u Hřebenové boudy, nebo u hotelu Sněžník, kde jsou rovněž zastávky autobusu. Vzdálenost mezi oběma možnými výchozími body absolvujeme tedy buď na začátku výletu, nebo v jeho závěru. Jedná se o nenáročných cca 700 m po silničce, kdy naši pozornost bude vytrvale přitahovat uhrančivá stolová hora. Naproti hotelu Sněžník u malebné kamenné kapličky nepřehlédneme turistické rozcestí, podle kterého nyní odbočíme z hlavní silnice a vyrazíme po zelené značce vzhůru k našemu cíli.
Nejprve mírněji stoupáme kolem vesnických stavení k okraji lesa, kde odbočíme vlevo na lesní pěšinu a záhy okusíme pořádný výšlap, hodný naší nejvyšší stolové hory. Náročnější výstup nám ovšem zpříjemní jedinečná krajina, kterou poznáváme stoupáním po kamenité pěšině lemované balvany. Jakmile zdoláme skalní hranu a staneme na okraji hory, připadáme si rázem jako dobrodruzi při objevení nového světa! Opájeni vzrušujícím pocitem zadostiučinění pokračujeme dále po okraji mohutné pískovcové stolové hory, až dorazíme ke kamenné rozhledně, připomínající hradní věž. Historie jedné z nejkrásnějších rozhleden u nás spadá až do poloviny 19. stol., kdy měl majitel zdejšího panství vybudovat na Děčínském Sněžníku v rámci velké zeměměřické akce triangulační věž. František Antonín Thun však pojal svou povinnost velkoryse a místo jednoduchého, z klád ztlučeného výhledu, se rozhodl pro vybudování skutečné kamenné věže, která by sloužila jako rozhledna celým generacím. Její stavbu zadal tenkrát známému drážďanskému architektu Hänelovi, který navrhl tubusovitou, 33 m vysokou věž, zbudovanou z pískovcových kvádrů. Od r. 1864, kdy byla rozhledna zpřístupněna veřejnosti, se začal šířit věhlas o jedinečném výhledu i daleko za hranice regionu. Zájem byl tak velký, že už následující rok byl vybudován u rozhledny hostinec a později k němu přibyla i turistická chata s noclehárnou, jež poctivě sloužily výletníkům po sto let. Pod tíhou železné opony komunistického režimu však v 70. - 80. letech minulého století zchátraly neudržované objekty natolik, že turistická chata byla stržena a rozpadající se rozhledna začínala být životu nebezpečná. Až po roce 1992 ji náročné opravy zase vrátily původnímu účelu. Dnes zde tedy opět můžeme za mírný poplatek vystoupat po točitém schodišti se 153 schody k ochozu věže, kde se před námi otevře nezapomenutelný výhled na panorama Labských pískovců a Lužických hor na východě, Českého středohoří na jihu a přilehlého Saska na severu. Uvidíme nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku, Bukovou horu s vysílačem, za jasného počasí pak v dálce i Ještěd a Ralsko. Na západě se rýsuje Podkrušnohorská oblast a nad ní hřebeny Krušných hor. Občerstvit se můžeme u rozhledny v přilehlém bufetu nebo v nově zrekonstruované restauraci, či na její terase s krásným výhledem. Jídelní lístek je bohatý, kuchyně výborná a obzvláště děti potěší nabídka několika druhů točených limonád. Naše ratolesti pak v restauraci určitě nepřehlédnou i velký výběr upomínkových předmětů, včetně turistické známky. Když obejdeme restauraci, narazíme vedle terasy na vyhlídku, kde si můžeme na reliéfní informační tabuli najít název, výšku i vzdálenost viditelných vrcholů. Rodiny s odrostlejšími dětmi, které budou chtít Děčínský Sněžník podrobněji prozkoumat, se mohou vydat zhruba 1 km dále po červené a zelené turistické značce k vyhlídce a poté se stejnou cestou vrátí zpět. Z východního okraje stolové hory, ze skalního ostrohu známého jako Koňská hlava, je krásný pohled na německou pískovcovou krajinu s dominantními horami Grosser Zchirnstein, Königstein a Lilienstein. Od rozhledny náš výlet pokračuje po asfaltce napříč rozlehlým vrcholem hory, přičemž nám může mírně členitá krajina s nádhernou panenskou přírodou až nápadně připomínat „Ztracený svět“ z knížky Sira Arthura Conana Doyla. Navzdory přání dětí však místo pravěkých zvířat narazíme cestou na odbočku k Drážďanské vyhlídce, která leží na západním okraji plošiny a je obrácena do Saska. Zde se nám otevře působivý pohled do hlubokých lesů pod Sněžníkem, na stolové hory Saského Švýcarska a při pěkném počasí lze dokonce vidět i věže Drážďan, vzdálených vzdušnou čarou asi 50 km. Od Drážďanské vyhlídky pak pohodlně po silničce opouštíme uzavřený svět stolové hory a postupně scházíme k Hraniční boudě. Před odjezdem domů můžeme ještě rekapitulovat výlet a vstřebat nabité dojmy v restauraci u hotelu Sněžník, nebo zrovna v Hraniční boudě.
